blog Lukáše Knapa

Jak to chodí na FELu...

2008-03-03T13:39:00.000+01:00

Tak po krátké odmlce, která byla způsobená spoustou školních povinností a jedním trochu zásadním okamžikem se opět pokusím vrátit k blogu. :)

No, a když už jsem začal o těch školních povinnostech tak mi to nedá a ještě u nich zůstanu. A pochlubím se tak to chodí u nás na FELu. Aby toho letošní třeťáci neměli v letním semestru málo tak kromě toho, že na ně čekají státnice a odevzdávání Bakalářských prací, tak nám ještě naložili 5předmětů s praktickou částí. Tedy se spoustou měření a odevzdávání laborátů. Ale jestli vám připadá, že si jen stěžuju tak to tak jen vypadá… já jsem za to moc rád a je mi to už vlastně úplně jedno.
Největší gól je v tom, že si tohle už uvědomilo i vedení fakulty a snaží se nám ten semestr trochu ulehčit. Po škole se roznesla neoficiální zpráva, ať vedoucí předmětů zkrátí třetím ročníkům semestr o dva týdny a dají jím prostor dopsat své práce. Ale pozor o tomto kroku nikdo neví a prý bude ještě hodně zajímavé, až se toto dozví rektor.
No nechme se překvapit, jak tato maškaráda dopadne… Co však vím určitě, že jako student třetího ročníku nemám a nebudu mít čas na nic kromě školy, školy…

Nový rank na AVmanii

2008-01-19T22:07:00.000+01:00

Dnes se chci pochlubit svou novou hodností na fóru AVmania. Byl jsem jmenován do hodnosti: portaProfesionál. :-) Mooc mě to těší...

Nenutím vás se tohle učit nazpaměť!

2008-01-06T20:08:00.000+01:00

„Já vás nechci nutit, abyste se tyhle schémata nebo tyhle tabulky hodnot učili na paměť! Mě jde o to, abyste problém chápali.“ Tak tohle je asi ta nejhorší věc, kterou vám přednášející může říct. :-) Ne, doopravdy už na věty tohohle typu začínám být alergický. Jedná se o to, když vám někdo řekne, že chce, abyste tohle či ono uměli na paměť tak jednak s tím počítáte, že se to budete muset naučit a jednak k tomu vyučující tak přistupuje a snaží se vás vést k tomu, abyste se to dokázali naučit.
Naopak, když zaslechnete, že se něco nemusíte učit nazpaměť, tak radši berte nohy na ramena. Z toho totiž většinou nekouká nic dobrého. Tím vám v podstatě řekl, že chce, abyste tenhle problém perfektně znali, ale i ty údaje co si nemusíte pamatovat na něj musíte sypat z patra. Vždyť tím jenom dokumentujete, že problému rozumíte. :)) Nic se neučte nazpaměť.

Já už se tomu fakt musím jen smát.
No v úterý jdu na zkoušku tak jsem zvědavý, jak zkouška tohohle typu dopadne, držte mi palce. ;-)

PF 2008

2008-01-01T11:31:00.000+01:00

Asi by se slušelo popřát něco málo do toho nového roku. Tak já všem čtenářům mého blogu, tedy pokud nějací jsou, přeju úspěšný start do toho roku 2008. Snad vaše trable zůstali v tom roce minulém a do nového roku vstupujete s novými cíly, které se snad povedou.
Asi bych si měl dát i nějaké to předsevzetí, tak tedy z těch, které sem můžu napsat by bylo asi to, že se budu snažit více dodržovat pravidla pravopisu. Chtěl bych prestat psat bez hacku a carek. No snad se mi to povede a doufám, že mi zbude i nějaký ten čas na to občasné blognutí. ;-)

Lukáš Knap

Uživatelské zkušenosti s Koss Porta Pro

2007-12-29T21:09:00.000+01:00

Námětem pro dnešní blognutí mi poslouží má sluchátka. Mnozí z vás je určitě znají, jsou to Koss portaPro! Jako autor webu věnovaným právě jim o nich mám poměrně dobré znalosti a za dobu po kterou provozuji svůj web, mohu s radostí konstatovat, že se dostali i do pár testů internetových serverů. Již tomu není tak jako dříve, informace se shánějí mnohem lépe a to doufám i díky mému webu. Je to asi dáno i tím, že jejich cena se poslední dobou dostala na polovinu původní. Čímž se z těchto legendárních sluchátek stala pro mnohé mnohem levnější rekvizita přenosného poslechu.
Dnes nebudu srovnávat nějaké technické parametry nebo se věnovat srovnání s konkurenty. Ty ostatně naleznete na mých stránkách věnujících se přímo těmto sluchátkům. (http://portapro.info) Mým cílem je shrnout uživatelské zkušenosti na prahu třetího roku jejich používaní.

Začnu asi hned u prvních krůčků s nimi. Po vybalení z krabice na mě vyskočili poměrně chatrně vyhlížející sluchátka s mnohaletou historií a proslulým zvukem. Hned po prvním nasazení, na které jsem za dobu používání získal jistý grif, mě dostali svým zvukovým projevem. Samozřejmě uchvacující byly basy. A tak to také zůstalo. Celkové zvukové spektrum jsem poznal až důkladnějším poslechem.
Ano, právě jejich zvuk, nestydím se říci svým způsobem unikátní dělá to co vlastně tato legenda je. Je zajímavé, že mi ani po těch pár letech poslechu jejich zvuk nezevšedněl. A vždy, když mám možnost vychutnat si jejich potenciál naplno mě uchvátí, svým zvukem.

Ačkoli se jedná o přenosná sluchátka tak si nedělejte iluze, že si budete vychutnávat nějaký bezchybný poslech v autobuse nebo například v metru. Jsou to otevřená sluchátka a každý šelest do sluchátek proniká. Jízda starou karosou nebo metrem rozhodně nebude patřit mezi nějaký pěkný zážitek. No možná ano, ale to nesmíte šetřit svůj sluch jako já. Naopak nadšení budete, až půjdete o půlnoci po naprosto tiché ulici a porty vám budou libě hrát do uší. Nevím čím to, ale mě jejich zvuk spíše uchvátí na tiché ulici než v tichém pokoji, kde se samozřejmě jejich zvuk také naplno projeví.

Ke komfortu nošení nelze říci asi nic jiného, než že se jedná skutečně o výjimečně pohodlná sluchátka. Nezapomínejme však na to že na té hlavě máte sluchátka, takže říci, že se chovají jako by tam nebyly by bylo velmi nadsazené. A že se s takovými názory setkávám.

Na začátku jsem zmínil chatrnou konstrukci, tak to doopravdy není, ačkoli sluchátka tak působí. Jejich konstrukce je na hlavě pevná, a pokud je chcete naopak složit tak je dobře pružná a přizpůsobivá. Rozhodně je jen tak nerozhází dno plného batohu nebo pád. Sluchátka se dají velmi obratně složit a vložit do přiložené taštičky. Setkal jsem se i s tím že se tam uživatelů sluchátka složit nepodařilo. To však nemohlo být způsobeno sluchátky, ale uživatelem. ;-)

O přímé zkušenosti s doživotní zárukou toho ze mě moc nedostanete, ale co by provozovatel uvedených stránek vám mohu zapřísáhnout, že jsem se nesetkal s nikým, kdo by si vyloženě stěžoval. Někomu reklamace trvá hodinu někomu týden, ale vesměs panuje u reklamací spokojenost. Anebo mi to vyvraťte!
Jediná věc, která na sluchátkách logicky podléhá opotřebení jsou molitany. Je to v místě kde se kovové pásky dotýkají při skládání molitanu. Nicméně nevěště hlavu já používám stále původní.

Pro mě tyto sluchátka byly tak trochu vstupenka do vyšší společnosti, pokud budeme mluvit o audiu. Otevřeli mi oči i v tom že poslech není jen o basech, ale právě o kvalitním poslechu a i ten si na nich vychutnávám.
Závěrem nezbývá dodat, že jsem s nimi více než spokojen. Samozřejmě jsou to sluchátka, která slouží svému účelu, ke kterému byly kdysi předurčené! Nejsou to nějaká super-skvělá sluchátka, ale na druhou stranu oproti tomu na co je hodně lidí zvyklá hrají jako by nějakému audiofilovi z kapsy vypadla.

Jak sestavit počítač!

2007-12-22T23:19:00.001+01:00

Je to pár měsíců, kdy jsem si vybíral nový počítač. Byl jsem postavený před rozhodnutí si buďto koupit sestavu nebo si složit něco sám. Asi se nebudete moc divit, když řeknu, že zvítězila varianta, že si ho sestavím sám. Nicméně to neobnášelo jen výběr samotných komponentů, ale právě už i to samotné složení, se kterým jsem moc zkušeností neměl. Na rozdíl od různých návodů jak vybrat HW návod na sestavení počítače jsem nikde nenašel. Takže jsem do toho v podstatě šel jen se znalostmi, které mi poskytlo mé vzdělání a pár střípků z diskuzí na internetu. To by asi na úvod stačilo a pustíme se do toho.

Takže máme vybraný hardware a zvoní listonoš s balíkem u dveří a my vybalujeme jednotlivé komponenty. No jo ale co s nimi, že? Tak jako první doporučuji si ty jednotlivý komponenty připravit někde na pomocný stolek, ať se pak nemusíte zdržovat vybalováním jednotlivých součástí. Na stůl kde budete pracovat si položte case neboli bednu. Jako první začněte montáží zdroje, tedy pokud ho již nemáte osazen. Zde na nás asi žádný zádrhel nečeká. Kabely od zdroje si vyhoďte ven, ať nám nepřekáží.
Jako další komponentu doporučuju osadit základní desku. Při montáži nezapomeňte do casu namontovat např. všechny nožičky, na kterých bude deska upevněna. Pokud je tomu třeba. Dále při montáži desky nezapomeňte dát na konektory krytku, protože tu už tam jindy nedostanete. :) A pokud to tak necháte tak to bude vypadat nevzhledně a rozhodně není dobře mít v počítači takovouhle díru! No, a jelikož jsme začali pracovat s velmi jemnou elektronikou tak nesmíte zapomenout na uzemnění se. Buďto na to existují speciální zemnící náramky, nebo pokud je nemáte tak by mělo stačit jednou začas sáhnout například na topení. Další zádrhel, který může nastat při montáži je že vás nebudou poslouchat šroubky, které se budete snažit zašroubovat. Půjde vám to lépe pokud si vezmete do ruky šroubovák s magnetickým koncem, který vám šroubky podrží, dokud nebudou pevně v závitu. Mno pokud máte úspěšně desku na místě tak doporučuju pokračovat mechanikami a pevným diskem. Tady na nás asi žádné potíže nečekají, jen doporučuju šroubky utahovat pevně… vyhnete se různým rezonančním skřekům, které by se mohly přenášet do boků bedny.
Mno a nyní doporučuji přistoupit k pro mnohé z vás k nejobávanějšímu kroku. Tedy k montáži samotného procesoru. No co říci k samotné montáži dobře se podívejte na orientaci patice a chipu a pak už stačí správně procesor nasadit a zajistit. Dobře si prostudujte váš typ a podle toho se orientujte. Rozhodně ale u žádného z typů nesahejte na vývody! Pokud máte procesor nový tak by na něm měla být nanesena vrstvička teplovodné pasty, takže s tou si mnoho starostí dělat nemusíte. Pokud máte procesor na místě tak už stačí jen nasadit a zajistit chladič. Pokud si s instalací procesoru nejste úplně jistí, doporučuji požádat o pomoc zdatnějšího kamaráda/ známého. Přeci jenom ohnutí nožičky a následné možné zničení součástky není až tak nemožné.
Mno a máme skoro hotovo, teď už stačí jen zasunout paměti se správnou orientací do slotu. Následovat může také instalace grafické karty. Nebo jiných karet. Jako poslední doporučuji zapojit ventilátory a čelní panel bedny. No a můžete se pustit do prvního bootování.
Samozřejmě během montáže nezapomínejte na připojování datových a napájecích kabelů k jednotlivým komponentám.

Tento postup samozřejmě není jediný možný, ale osvědčil se mi a myslím, že by mohl i vám. V podstatě je jedno jak budete komponenty skládat k sobě jen se pak může stát, že něco budete muset vyndávat kvůli tomu, že se vám tam něco bude dávat špatně kvůli omezenému prostoru.
Rozhodně se do sestavování nepouštějte, pokud s elektronikou nejste moc velcí kamarádi, ale na druhou stranu na tom nic není a stačí, když místo síly použijete hlavu a zbrklost vyměníte za obezřetnost. A doporučuju pořádně číst manuály, které budete mít dostupné!
Samozřejmě já vám nezaručím, že se vám počítač podaří sestavit bez sebemenší újmy… Tím chci říct že se zříkám jakékoli zodpovědnosti, které mohou plynout z čtení tohoto článku nebo z jakékoli jeho interpretace. :-) To je snad pochopitelné.
Tak hodně štěstí při sestavování!

Pardubická Ryengle 2007

2007-12-10T21:56:00.000+01:00

Jako téměř každý rok tak i letos jsem se zúčastnil taneční soutěže Pardubická Ryengle. Letos jako aktivní člen skupiny StarWest s choreografií Dixie. Soutěž se tradičně konala v pardubickém Ideonu a letos jsme společně s naší skupinou zůstávali do druhého dne, kdy byla vyhlášena soutěž v cloggingu místo obvyklého irského dne.

Samotný odjezd z Trutnova byl trochu hektický a ve znamení zranění tanečníků, ale všechno jsme zvládli a nálada byla výborná. Kupodivu nás letos jel poměrně velký počet, takže nebyla nouze o zábavu. :)
Letos jsme sice na soutěž nejeli s nějakými přehnanými ambicemi vyhrát, ale na druhou stranu jsme asi všichni ve skrytu duše doufali v solidní umístění, které se na konec asi ne zcela všem vyplnilo. Samotné hodnocení naší choreografie porotou se neobešlo myslím bez našich emocí, ale ty k tomu asi patří, ať už jsou kladné nebo záporné. Ono je to dost těžké, už si pomalu začínám zvykat, že na Ryengli jsou pravidla proto, aby se mohli porušovat. Teda aby je někteří mohli porušovat. Myslím, že nikdo nemáme nic proti udělení výjimky. Nicméně asi by toto udělování jakési mantinely mít mělo. Víte, nejvíc vás může naštvat, když jiná skupina dostane výjimku, kterou jste vy před rokem nedostali. Tak kde jsou nějaká pravidla? A to se ani nemusím bavit o hodnocení porotců. Já zastávám názor, že jsou nestraní a objektivní, nicméně jestli tomu tak skutečně je nedokážu posoudit.
Pokud budu mluvit za sebe tak jsem si celé dva dny bezva užil. Sice jsem byl první večer hodně unavený, a když pak na country bálu začali hrát ty funebráci tak jsem tam málem usnul. :D Tedy nebýt hlubokomyslné debaty s Jankou. Ale ne, večer mi zpříjemnila i mnohá vystoupení tanečních skupin, před kterými smekám, moc se mi líbili. Po country bálu jsme se překulili na zem místní sokolovny a předstírali spánek.

Druhý den jsme plni sil načerpaných během bouřlivé noci v sokolovně vyrazili směr Ideon. Při prostorových zkouškách jsme shlédli mnohé choreografie, které nás nenechávali chladnými. Ať už to byly emoce záporné či kladné, mezi ty kladné bych rozhodně zařadil vystoupení brněnské skupiny La Quadrilla s jejich line vystoupením. Nicméně my jsme přijeli soutěžit s cloggingem takže jsme se soustředili na něj. Přiznám se, že jsem jel na soutěž s tím, že se bude tančit takový tradiční clogging a ten se bohužel příliš nekonal. Přeci jenom tančit clogging na skladbu skupiny Bow wave mi přišlo jako absurdní divadlo. Nicméně porota byla jiného názoru a bodovala dle jejich slov taneční stránku, tedy techniku samotného stepu. Nevím, jestli je či není pravidly upraven výběr hudby, ale myslím si, že by toto pravidla měla zahrnovat.

Tanečníci naší skupiny možná z celé soutěže odjížděli trochu zklamaní, ale ne svým výkonem ale tím jak to zase letos celé dopadlo. Nemyslím si že StarWest tančí absolutní špičku, ale možná by porota mohla ocenit i to že tančíme to čím country je a přeci jenom je to soutěž v country. Na druhou stranu je to soutěž takže je to i tom samém provedení no a od toho máme porotu, od které jsem si vzal ponaučení a motivaci do dalšího ročníku.
Odjížděl jsem tedy ze soutěže Pardubická Ryengle 2007 s pocitem dobře prožitého víkendu a o tom to vlastně je. O radosti a uspokojení z toho tance, i když by pěkná známka od porotců také potěšila. ;-)

Závěrem se můžete podívat na moje fotografie.

Jak měříme na ZCT

2007-12-07T22:47:00.000+01:00

Aneb profi měření na základech číslicové techniky. :-) Myslím že ty fotky nepotřebují komnetář.

No nebo radši jo... to co vidte je žirafa, vytvořil jeden ze studentů FELu.

Ale jak vidíte tak se i seriózně měří... no jak jinak :)

Ta reklama na Vodafone nemá chybu!

2007-11-23T23:20:00.000+01:00

I letos musím složit hold společnosti Vodafone, protože její reklamní kampaň skutečně nemá obdoby. Reklama kdy vám dívka(Andrea Kerestešová) umyje obrazovku zevnitř, mě nenechává chladným. Dá se na ní ocenit snad úplně všechno… je nová inovativní, má nápad, spád i styl. Pokud ji neznáte tak se můžete podívat níže…

A pokud toužíte po skvělém spořiči, který obsahuje i nepublikované záběry tak ho naleznete na blogu Vodafone.

Subaru š120

2007-11-17T23:26:00.000+01:00

Taky máte rádi Subaru? Nuž podívejte se na jednu interpretaci s nálepkou CZECH MADE.

Už i já?

2007-11-16T23:04:00.000+01:00

Poslední dobou se mi párkrát stalo, že mě známí korunovali pojmem ajťák. No nevím opravdu jím jsem? Co to vlastně ten ajťák je?

Našel jsem jednu charakteristiku:
„Jaká je tedy charakteristika ajťáka? Je to kluk, nebo chlap, který má většinou u sebe neustále počítač. Buď laptop, nebo palmtop nebo jiné jak říkáme stříbrné krabičky – mobil, foťák, mp3 a možná existují i nové stříbrné krabičky, o kterých já ještě nemám ponětí. Ajťák už ale o nich ví. Druhý počítač má určitě doma, třetí v práci, čtvrtý na koleji, …. Beztak má i muzejní sbírku starých kousků, někde ve sklepě nebo na půdě.“

No tak nevím tomu bych docela odpovídal. :) I když já nechápu co je na tom, že mám rád techniku, tu snad používáme všichni. Počítač dnes má doma téměř každý, mobil, foťák, mp3 a přesto všichni nejsou ajťáci. Takže tahle charakteristika je dost zavádějící.
No já nevím co je špatného na tom že člověk rozumí počítačům. Počítače nemluví cizí řečí, problém je většinou v tom že uživatel je totální ignorant. Protože nečte to, co mu počítač píše. Není to o ničem jiném než číst co počítač píše a reagovat na jeho výzvy, popř. logicky uvažovat což většině národa děla asi dost problém. A proto si společnost vytvořila nový typ člověka. Tedy ten co si rozumí s počítačem. Nic jiného v tom skutečně nevidím.
Nedávno jsem situaci nasadil korunu tím, když jsem se zmínil, že jsem si postavil počítač sám. To že HW stránce počítačů skoro nerozumím, myslím nikoho nezajímalo. :)) A přitom si stačilo přečíst pár článků a mohl jsem jít sestavovat to lego. No dobře tak ještě jsem teda opět použil mozek a choval jsem se k té hromadě elektroniky jako k hromadě elektroniky složené z pár miliard tranzistorů. Takže jsem ajťák? Ne nemyslím si, požívám moderní prostředky k práci/ studiu ale zároveň se snažím jim rozumět na takové úrovni, abych s nimi neměl problémy a při jakémkoli problému nevolal někoho, kdo si na obrazovce musí přečíst: „Press any key to continue…“ a udělat velice složitý IT zásah. O kterém si mnozí uživatelé myslí, že abyste podobný problém vyřešili, musíte u počítače strávit hodiny a hodiny u programování. Mimochodem programování mě taky nebaví, umím programovat ale to kvůli tomu aby mě jen tak něco neoblblo. A nemyslete si nic na tom není.

No a pak ještě když někde klápnete hubou že děláte FEL tak je myslím vymalováno… jste ajťák a basta. :-) A já přitom studuju sdělovačku…

Takže závěrem, jsem ajťák? Chce se mi říct, že ne, ale když to chcete slyšet tak jo jsem ajťák, ale jsem na to pyšný. Přeci se nebudu stydět za to, že rozumím počítačům, ve volných chvílích rád fotím nebo v autobuse že si pustím svůj mp3 přehrávač. Rád někomu zavolám, třeba abychom vyrazili na kolo nebo na lyže. Protože jako ajťák právě trávím hodně volného času na kole, na lyžích nebo v tělocvičně při tanci. A těší mě, když vidím bezradného člověka u PC, co se ještě před chvíli posmíval nějakému ajťákovi , který se teď snaží marně spustit textový editor a počítač mu hlásí „Před spuštěním této aplikace, musíš uložit předešlý dokument.“ Tak v tom případě si říkám, patří ti to… tohle je jen lidská blbost nic víc. Takže radši budu ten ajťák než hlupák. ;-)

Sedím si tak na matice 4B...

2007-11-13T23:14:00.000+01:00

A pomalu tak zjišťuji, že do konce hodiny zbývá ještě 89 minut... hrozná situace. :) Následuje jakási změť znaků na tabuli korunovaná výkladem jakéhosi mat-fyzáka. Vůbec nemám páru o čem nám to říká. Jen slýchám podivné dotazy... jak jste si to značili na přednášce? Nastává hrobové ticho, posléze se ozývá někdo z davu a navrhuje jednu z možných variant netuše o čem je dnešní cviko.

Cvičící se začíná ptát podle seznamu prezence. Přečte jedno jméno, tak pane kolego jak by jste řešil tento příklad. Nastává hrobové ticho, nikdo netuší na koho je otázka směřována. Cvičící pohlédne do seznamu a zjistí že dotyčný není veden jako přítomný. :-)

Ptá se tedy dál, ještě než dořekne větu ozývá se: "nevím". Ptá se dál: "Tak pane kolego jak to bude?". Po letmém prolistování sešitu kolega našel první vzorec a už ho chrlí. "Ne, to není správné řešení." Zkusí tedy variantu s druhým vzorcem, tentokrát už správnou. Ovšem nikdo z přítomných netuší nic o řešení.

Tuto zajímavou situaci korunoval můj spolužák slovy: "Kdo nezažil nepochopí, kdo zažil nechápe také."

Bezpečné heslo nad vše!

2007-11-11T22:53:00.000+01:00

Tak podobné titulky na mne poslední dobu vyskakují ze všech stran. Všichni blízcí heslují, cryptují, kódují a co já? Já jim na to kašlu. Nějaký čas mi vrtalo hlavou jaký si udělám bezpečný heslo. Přeci jenom se přihlašuji do spousty různých služeb. Víte ale co? Tak jsem si řekl a co se stane když se mi tam někdo dostane?

No nestane se vůbec nic... Ono je totiž daleko větší pravděpodobnost ztráty toho hesla než toho že si to moje jednoduchý někdo zjistí a přečte si moje emaily. No pro mě za mě ať si počte já se za nic nestydím. A kde je opravdu potřeba trochu kvalitní zabezpečení tak tam je i bez mého přičinění. Např. bankovnictví mám jištěné ze tří stran "kvalitním heslem", certifikátem, ověřením přes sms...

Takže jsem došel k názoru že pro většinu služeb "kvalitní heslo" nepotřebuji. Pamatovat si nějaké sáhodlouhé heslo je skutečně zbytečnost. Trochu jiná situace panuje u přístupu k webovým prostorům tam se snažím mít opravdu dobré heslo. :) Ale ty si nepamatuji a nosím je stále v kapse na flashce.

Zajímavý článek...

2007-11-04T21:18:00.000+01:00

Ahoj, dnes jsem narazil na moc zajímavý a dobře napsaný článek na jednom blogu. V podstatě se v něm píše něco co mi už dlouho vrtalo hlavou. Ono to tak sice asi úplně neplatí, nicméně ta myšlenka je velice zajímavá... no co dodat mrkněte se na to!

"Toho nejlepšího chlapa si musíš..."

No asi jsem na to tentokrát šel špatně... prostě příště se vykašlu na všechny léčky a jen si počkám, viď? :-) No ale teď jde o to jestli to neplatí i naopak to by jsme se dostali do velmi zajímavé situace.

Hledá se TOM

2007-10-23T14:50:00.000+02:00

Nějakej TOM si ze mě dělá šprýmy! Tak se přiznej a bude to pro tebe polehčující okolnost. :-) Neboj hned jsem si všiml že jsi mi tam nahrál jen index... ale dobrej pokus. ;-)

HACKNUTO by TOM

Mazlík čeká...

2007-10-20T19:36:00.000+02:00

Hádejete kdo na následující fotce sedí za volantem?

Jo, jo jsem to já... zase po dlouhý době jsem si vyzkoušel své oblíbené vozítko. Ještě pár let a budu se v něm projíždět. :-) No dobře tak to není tak jistý, ale ta hudba budouctnosti je příjemná.

Kavčí hory - Park Office

2007-10-15T18:09:00.000+02:00

Více jak před rokem nás coby obyvatele Prahy 4, překvapila stavba rýsující se vedle České televize. V t chvíli jsme nevěděli, co se to staví, až odvážnější z nás nahlédli na plot staveniště a přečetli si honosný název Kavčí hory Park Office. V tu dobu se kutali podzemní garáže a nikdo z nás neměl potuchu o tom, jak bude výsledný produkt vypadat.

A dnes nastal den, kdy jsem poprvé viděl finální návrh. Sice se stavba návrhu začíná podobat, ale přesto byly pro mne následující fotografie zajímavé. Snad budou i pro vás.

Nabíjecí baterie...

2007-10-14T20:10:00.000+02:00

Již dlouhou mám v zorném poli své vrstevníky, kamarády a vůbec kohokoli kdo se snaží všemožným způsobem zvýšit životnost a kapacitu svých baterií. Dnes se bez nabíjecích baterií prakticky neobejdeme, najdeme je v prakticky kterémkoli zařízení. Pokud pominu klasické spotřebiče typu mobil, fotoaparát nebo MP3 přehrávač tak je najdeme i v zařízeních kde s nimi přímo nepřicházíme do styku. (PC, CD/DVD přehrávače, pračky, myčky, sušičky atp.… to už také záleží na stupni výbavy). No a dnes bych vám rád popsal jak to s tím nabíjením je doopravdy.

Jeden z největších mýtů o nabíjení je nutnost baterie před nabitím vybít na maximum a potom je začít nabíjet. Toto skutečně provozovat nemusíte! Ve své době obchodníci hodně stavěli na „paměťovém efektu“ NiCd a NiMH baterií. A od té doby to zůstalo dodnes, výrobcům tento mýt vyhovuje a zákazník tomu nerozumí. Jak je to doopravdy?

Ve skutečnosti je tomu tak, že článek má určitou životnost, ta spojována s tzv. nabíjecími cykly. Pokud článek překročí max. počet nabíjecích cyklů teoreticky hodnota poklesne na hodnotu 60% původní kapacity, kterou během používání ztratil. Pokud tedy je max. počet nabíjecích cyklů 500 tak po překročení 500 úplných nabíjecích cyklů se dostaneme na oněch 60% původní kapacity. No a bystřejší si už všimli, ano pokud budu baterie nabíjet jen vybité na polovinu hodnoty dostaneme se na 2x takový počet nabíjecích cyklů. Tedy na oněch 60% se dostaneme mnohem déle. Z toho také vyplívá, že není vhodné a ba dokonce je nebezpečné články hluboce vybíjet, protože tím zkracujeme jejich životnost. Resp. pokud tak nečiníme, životnost prodlužujeme. No a co ten pamťový efekt? Ten ve skutečnosti kapacitě ubírá velmi malé procento maximálně to může být něco kolem 10%. A dá se v podstatě zanedbat vůči ztrátě kapacity způsobenou nabíjecímy cykly jako takovými.

Pro zajímavost uvedu příklad nabíjení článků v družicích na oběžné dráze. Asi uznáte, že měnit baterie v družici není moc jednoduchý úkon a provozovatelé se ho snaží neprovádět. Ale jak na to? Bez nabíjecích článků se na oběžné dráze neobejdeme. Je to realizováno tak, že se baterie nabíjejí, už když jsou vybyty pouze na cca 10%, tím docílíme mnohem větší životnosti, než kdybychom je hluboce vybíjeli. (Řádově desítky tisíc nabíjecích cyklů.)

Další z mýtů je tzv. formátování článků před prvním použití. Ona je pravda, že pokud článek ležel pár měsíců ve skladu tak jeho kapacita klesla např. na 85% jeho max. kapacity. Ale ruku na srdce kdo jsme schopni rozpoznat 15% rozdíl v kapacitě? Nikdo, proto je zbytečné provádět nějaké formátování a rovnou nasadit článek do ostrého provozu a on se používáním během pár cyklů vrátí na svou kapacitu a nemusíme se starat o nějaké formátování, které je jen mrhání časem.

Příště se můžete těšit na samotné nabíjení.

Temešvár 2007

2007-10-07T22:54:00.000+02:00

V rámci studia na Elektrotechnické fakultě ČVUT zkráceně na FELu jsme byli nuceni absolvovat sportovní kurz. Samozřejmě jsme se snažili jít cestou nejmenšího odporu, takže jsme si vybrali místo v Čechách a navíc jsme celý kurz pojali jako naši cyklo-akci. O výcvikovém středisku Temešvár jsem napsal pár řádků už v minulosti.
Již v zárodku plánování jak vůbec dostaneme do Jižních Čech naše kola nám České dráhy hodili pod nohy první klacek v podobě zrušení přepravy kol jako zásilek. Nasnadě bylo několik řešení, nicméně nakonec jsme se rozhodli pro přepravu kol v přívěsu taženým osobákem. A z mého pohledu bylo toto řešení z možných variant to nejjednodušší. Ačkoli se realizace v průběhu trochu zkomplikovala požadavkem vézt kola ve stojanu. I když pokud bychom toto věděli na začátku konečné řešení by asi vypadalo trochu jinak. Nicméně snažili jsme se odvézt všechny 4 kola a to se nám také povedlo. Pokud bychom vezli jen tři tak by situace možná vypadla trochu optimističtěji. Ale s tím jsme se vypořádali celkem s úspěchem a nic nebránilo ujetí cca. 250km do obce Temešvár.

Na cestu jsme se vydali ve složení: já, Honza, Jirka a Pavel + řidič pan Moravec. Cesta pro všechny začala po připojení přívěsu před garáží MBP. Nálada panovala výborná, během cesty jsme mluvili o všem možném a myslím, že nám cesta vesele ubíhala vesele. ;-) Drobný zádrhel nastal, až ve chvíli kdy nás navigace hnala po silnicích velmi špatného stavu. (Pššt… já navrhoval cestu kterou mám odzkoušenou, ale pilot i ko-pilot se rozhodli jinak.) Trochu se mi nelíbila snaha pana Moravce negovat veškeré moje příspěvky k obecné debatě. Ale co bych se hádal, navíc když vím, že mám pravdu, že? Nicméně po peripetiích s velmi špatným stavem silnic Jihočeského kraje jsme dorazili do obce Temešvár. Kde úlohu hlavního navigátora převzal Honza, který měl cestu do školícího centra ČVUT perfektně nastudovanou z domova. Po příjezdu na místo nás přivítal maník s řízkem v ruce a slovy: "Klíče mám, ale správce tu bude za 2hodiny." To nás neodradilo, odpojili jsme přívěs a rozloučili se panem Moravcem a jali se čekat na zbytek lidí. A já měl týden na regeneraci zničeného loktu z dveřní „opěrky na ruku“. :-)

Dočkali jsme se… Celý kurz zahájil proslovem pan Rosenfelder, který mě dostal hláškami typu. "Ta voda sice pitná není, ale když ji tady budete týden pít tak se vám asi nic nestane" nebo "Prosím vás, až půjdete z hospody tak nevytrhávejte patníky, místní občané jsou na to trochu háklivý." Následoval výčet místních hospod a proslov skončil.

První sportovní den jsme zahájili výletem do Písku. Myslím, že to bylo docela prima… Jediná věc co mě zarazila, byl počet světelných křižovatek na metr čtverečný. Však po průjezdu asi desáté křižovatky jsme podlehli a Jirka udělal totální botu, když z odbočovacího pruhu jel rovně a zkřížil cestu autu, které bylo velmi benevolentní, a ustáli jsme to bez náznaku nervozity řidiče. Na oběd jsme se stavili v místním fast-foodu, kde jsme si dali hamburger, hranolky a vyrazili jsme se podívat na jihočeské rybníky a řeku Otavu. Ačkoli se mi trochu zdálo, že Honza ani Jirka z toho dvakrát nadšení nebyli. Myslím, že to byl pěkný výlet a za čas na to budou v dobrém vzpomínat. Jediný šrám, který nám utržilo počasí v jinak slunečném dni byla letní přeháňka. Po příjezdu na Temešvár už na nás čekala večeře v podobě schovaného oběda.

Druhý den jsme vyrazili už na menší výlet. Přeci jenom těch 60km bylo na naše lenochy trochu moc. :) Tentokrát jsme vyrazili na hrad Zvíkov a zastavili jsme se i ve Zvíkovském podhradí. Cesta lesem nebyla příliš příjemná obzvláště na mém kole, ale co se dalo dělat. Tentokrát jsme po pár kilometrech dorazili na hrad, který mě mile překvapil svou polohou. Nestál na kopci, jak bych čekal, ale naopak pod kopcem.

Třetí den byl ve znamení orientačního běhu, ve kterém jsme se umístili na pěkném místě. Velmi zajímavý byl pohyb po povápněném poli, snad si to dovedete představit. Navíc nám byla svěřena Anežka, tedy holčička ve věku tuším něco kolem 10ti let. Nicméně s ní jsme naběhali něco přes 30km po lesích.

Čtvrtý den jsme si udělali výlet do Hoštic. Ty asi netřeba představovat. Na oběd jsme se stavili u tří cikánů a dali si řízek a smažák. Tedy v jídelníčku bylo napsáno: řízek Tlustého Josefa nebo smažený sýr Venci Konopníka. Na cestě z5 jsme se stavili v Písku na nákupu a málem jsme vykoupili celý krám, což se později ukázalo jako chyba a po večerech se pořádaly závody v tom, kdo toho víc sní. Jo a to podstatné jsem neřekl, tento výlet už nebyl na kolech. :-)

Pátý den jsme vyrazili sbírat za odměnu kontrolní stanoviště z orientačního běhu. Díky našemu výbornému umístění v běhu nám tato činnost byla po právu přidělena. :)

No šestý den již byl ve znamení odjezdu.

Odjezd byla kapitola sama pro sebe. Když už jsme nasoukali kola do přívěsu tak odvoz přijel s drobným zpožděním. Před samotným odjezdem jsem ještě poznamenal a nevyzkoušíme světla? A dostala se mi odpověď: „Proč? S tím se tady nic nestalo.“ Nakonec jsme je vyzkoušeli a zjistili, že nesvítí vůbec nic ani lampy na autě. Přistoupili jsme tedy k výměně pojistek, což se ukázalo jako dobrý nápad, ale bohužel jsme neměli ani náhradní pojistky ani přípravek na manipulaci s nimi. Takže jsme to páčili kleštěmi a ani po mých urgencích že všechny auta mají tento přípravek ve standardní výbavě se mi dostalo odpovědi něco ve stylu, že tohle není normální auto. Tedy formulace byla trochu jiná. :-) Nakonec jsme ten přípravek samozřejmě našli… Ale nebylo v našich silách závadu opravit. Trochu se mi nelíbil „náš“ přístup. Pojedeme pomalu a snad se nic nestane. Ale co dělat v neděli odpoledne? Nálada v autě zpět byla více než napjatá.

Závěrem bych řekl, že se mi na Temešváru líbilo, nicméně jsem si výlety na kolech představoval trochu jinak, než že každých x kilometrů stojíme a čekáme, až se někdo vykecá do mobilu. Nebo že v první kopci budeme pomalu tlačit. Skutečně jsem si myslel, že jedu s mladými energickými lidmi. No asi jsem nás přecenil. ;-) Trochu mě i mrzí, že jsme se nepodívali na zámek Orlík, ačkoli jsme od něj byli pouhých 40km. Nicméně celkově se mi tamější pobyt líbil a klidně bych ho zopakoval, protože nálada byla výborná a o to šlo!

Facelift lukasknap.com

2007-09-30T22:29:00.000+02:00

Cele prázdniny jsem po menších krůčcích připravoval nový kabátek mé homepage. No a dnes jsem se konečně rozhodl ho zveřejnit. Novou verzi stránek naleznete samozřejmě na lukasknap.com.

Úplně spokojený s podobou nejsem, ale myslím že jsem opět trochu srovnal krok s dobou. Web má stejně jako starý spoustu zákulisních funkcí od nahrávání souboru začínaje přes webového ftp klienta až po prostor pro mé školní materiály nebo rozvrhy, ty ale běžnému návštěvníku jen tak neukážu. :-) Samozřejmostí je splnění standardů webové stránky xhtml 1.0 Strict!

Nestíhám, nesvačím

2007-09-28T21:22:00.000+02:00

... já to prostě nestačím. No jo nějak mi na blog nevychází čas. Snad až trochu skončí maraton s začátkem akademickýho roku tak budu mít trochu času na pár blognutí. Témata jsou, nebojte. Mám v plánu psát minimálně jednou týdně ;-). Tak mi to snad vydrží.

P.S.: Doslech jsem se něco o kritice pravopisu ze strany čerstvých magistrů. No nevím, nevím... budu se to snažit aspoň po sobě číst, ale nic neslibuju. Jak říká klasik: "Jsem technik."

Výcvikové středisko ČVUT FEL - Temešvár

2007-09-16T11:55:00.000+02:00

V létě jsme navštívili obec Temešvár v rámci sportovního kurzu a já bych rád ve dvou článcích popsal nejprve areál a vybavenost areálu a posléze i průběh celé akce.

Temešvár je malá obec v Jihočeském kraji na hlavním tahu ze směru Tábor – Písek. První pohled na areál nevypadal vůbec špatně. Kolem areálu se nachází mnohá hřiště od tenisového, fotbalového, volejbalového softbalového, atp… Jediná věc, která nám v areálu vyrazila dech byla absence pitné vody. O tom se bohužel nikdo nezmínil. Další věc, která mě překvapila, byla nutnost přezouvání se. To je myslím taková česká paneláková specialita tohle. To jinde ve světě nenajdete. No nic jinak v budově naleznete od společenské místnosti s krbem a televizí po tělocvičnu s pincem nebo stolním fotbálkem. Jinak si myslím, že areál je velmi dobře vybaven. Nepřišel jsem na nic, co by nám nějak zásadně chybělo.

Bezvadné byly tenisové kurty, kam jsme chodili téměř každý večer hrát. Nechyběla ani pípa přímo v areálu kde se točila 11° Platan.

Areál je nad koncem orlické přehrady a tudíž je jde možnost jak koupání tak i jízdy na kajaku nebo surfu. Ano tímto vybavením areál disponuje.

Ubytováni jsme byli ve čtyř lůžkovém prostorném pokoji. A na ubytováni si rozhodně stěžovat nemůžu. Co nám trochu vadilo byla absence sociálního zařízení na patře, museli jsme chodit dolů pod schody což v noci nebylo moc příjemné.

Celkově na mě areál v Temešváru působil velmi dobře.

Rusové mají novou bombu...

2007-09-11T22:43:00.000+02:00

Tak nám rusáci ukázali opět svou sílu. Bombu, která může mít ničivější účinek než atomovka. Je škoda že žijeme v době kdy pořád existují zájmy na výrobu a vývoj bomb. Ať ze strany USA nebo Ruska nebo kohokoli jiného. Ze strany Ruska je to o to smutnější, protože v Rusku umírají lidé hladem. Co je na této věci pozitivní je, že po výbuchu bomby nezůstane místo kontaminované. Pevně věřím v to, že tyto bomby a naše vědění bude jednou použito ne proti lidem, ale pro jejich užitek. Ale to je asi dost bláhová představa. :(

Ohleduplnost na sídlištích...

2007-09-10T11:09:00.000+02:00

Dnes mě velmi potěšil pohled z okna. Popeláři obestavěli auto co jim překáželo popelnicemi. Lidé si totiž dělají z místa pro popelnice parkoviště. Oni lidé u nás na sídlišti vůbec neumí parkovat. Denně stojí desítky aut postavených po kraji vozovky. Mají velké štěstí, že vlastně neporušují žádný zákon. Nicméně dostávají ostatní do dost nepříjemných situací. No hlavně že si vymohli postavit parkoviště kde nikdo z nich neparkuje. :(

Tady je ten pohled snad potěší i Vás.

MFF Červený Kostelec 2007

2007-09-08T21:11:00.000+02:00

Tak jako každý rok i letos jsme s rodiči navštívili mezinárodní folklórní festival v Červeném Kostelci. Tradičně se konal ke konci prázdnin v červenokosteleckém přírodním areálu. Počasí sice prvních pár dní trochu zlobilo, ale ke konci se umoudřilo a dovolilo nám si vychutnat neopakovatelný zážitek z kultur celého světa.

Osobně se mi nejvíce líbily skupiny z čech. Jejich bohaté kroje doplněné o perfektně zvládnutou choreografii si skutečně zasloužili pozornost. Naopak musím přiznat, že jsem byl mírně zklamán z představení slovenských skupin.

Zahraniční skupiny mě zaujaly pouze svou exotikou, jen málo souborů tančilo tak abych viděl jiskru v očích. Tanec z mého pohledu je hlavě o prožitku nikoli o tom jak to zatančím. Samozřejmě jsou situace,kde se bez kvalitního zatančení neobejdeme, ale to nebyl náš případ. Ze zahraničních skupin jsem dost cítil určitou dávku komerce a profesionality. A to do folklóru nepatří, nemyslíte?

Nicméně během festivalu mě velice pobavila jedna událost. Během jednoho večera pořadatelé slíbili, že po skončení programu je pro návštěvníky připravené překvapení. Já jsem chtěl odejít, ale zůstali jsme a stálo to za to. Několik minut se na pódiu vlnili mladíci v rytmu disko na techno muziku. Na tom by nebylo až tak nic zvláštního. Ale co mě velice pobavilo byl pohled na vyznavače folklóru, kteří nadšeně poslouchali techno a vůbec jim nevadilo, že tato hudba se hraje na obávaných technoparty. A to by jste viděli jak se to těm alienům líbilo. :-)

Na fotografie z festivalu se můžete podívat v mé fotogalerii.