Nějakej TOM si ze mě dělá šprýmy! Tak se přiznej a bude to pro tebe polehčující okolnost. :-) Neboj hned jsem si všiml že jsi mi tam nahrál jen index... ale dobrej pokus. ;-)
HACKNUTO by TOM
Úterý, 23. říjen 2007
Sobota, 20. říjen 2007
Mazlík čeká...
Hádejete kdo na následující fotce sedí za volantem?
Jo, jo jsem to já... zase po dlouhý době jsem si vyzkoušel své oblíbené vozítko. Ještě pár let a budu se v něm projíždět. :-) No dobře tak to není tak jistý, ale ta hudba budouctnosti je příjemná.
Jo, jo jsem to já... zase po dlouhý době jsem si vyzkoušel své oblíbené vozítko. Ještě pár let a budu se v něm projíždět. :-) No dobře tak to není tak jistý, ale ta hudba budouctnosti je příjemná.
Pondělí, 15. říjen 2007
Kavčí hory - Park Office
Více jak před rokem nás coby obyvatele Prahy 4, překvapila stavba rýsující se vedle České televize. V t chvíli jsme nevěděli, co se to staví, až odvážnější z nás nahlédli na plot staveniště a přečetli si honosný název Kavčí hory Park Office. V tu dobu se kutali podzemní garáže a nikdo z nás neměl potuchu o tom, jak bude výsledný produkt vypadat.
A dnes nastal den, kdy jsem poprvé viděl finální návrh. Sice se stavba návrhu začíná podobat, ale přesto byly pro mne následující fotografie zajímavé. Snad budou i pro vás.
A dnes nastal den, kdy jsem poprvé viděl finální návrh. Sice se stavba návrhu začíná podobat, ale přesto byly pro mne následující fotografie zajímavé. Snad budou i pro vás.
Neděle, 14. říjen 2007
Nabíjecí baterie...
Již dlouhou mám v zorném poli své vrstevníky, kamarády a vůbec kohokoli kdo se snaží všemožným způsobem zvýšit životnost a kapacitu svých baterií. Dnes se bez nabíjecích baterií prakticky neobejdeme, najdeme je v prakticky kterémkoli zařízení. Pokud pominu klasické spotřebiče typu mobil, fotoaparát nebo MP3 přehrávač tak je najdeme i v zařízeních kde s nimi přímo nepřicházíme do styku. (PC, CD/DVD přehrávače, pračky, myčky, sušičky atp.… to už také záleží na stupni výbavy). No a dnes bych vám rád popsal jak to s tím nabíjením je doopravdy.
Jeden z největších mýtů o nabíjení je nutnost baterie před nabitím vybít na maximum a potom je začít nabíjet. Toto skutečně provozovat nemusíte! Ve své době obchodníci hodně stavěli na „paměťovém efektu“ NiCd a NiMH baterií. A od té doby to zůstalo dodnes, výrobcům tento mýt vyhovuje a zákazník tomu nerozumí. Jak je to doopravdy?
Ve skutečnosti je tomu tak, že článek má určitou životnost, ta spojována s tzv. nabíjecími cykly. Pokud článek překročí max. počet nabíjecích cyklů teoreticky hodnota poklesne na hodnotu 60% původní kapacity, kterou během používání ztratil. Pokud tedy je max. počet nabíjecích cyklů 500 tak po překročení 500 úplných nabíjecích cyklů se dostaneme na oněch 60% původní kapacity. No a bystřejší si už všimli, ano pokud budu baterie nabíjet jen vybité na polovinu hodnoty dostaneme se na 2x takový počet nabíjecích cyklů. Tedy na oněch 60% se dostaneme mnohem déle. Z toho také vyplívá, že není vhodné a ba dokonce je nebezpečné články hluboce vybíjet, protože tím zkracujeme jejich životnost. Resp. pokud tak nečiníme, životnost prodlužujeme. No a co ten pamťový efekt? Ten ve skutečnosti kapacitě ubírá velmi malé procento maximálně to může být něco kolem 10%. A dá se v podstatě zanedbat vůči ztrátě kapacity způsobenou nabíjecímy cykly jako takovými.
Pro zajímavost uvedu příklad nabíjení článků v družicích na oběžné dráze. Asi uznáte, že měnit baterie v družici není moc jednoduchý úkon a provozovatelé se ho snaží neprovádět. Ale jak na to? Bez nabíjecích článků se na oběžné dráze neobejdeme. Je to realizováno tak, že se baterie nabíjejí, už když jsou vybyty pouze na cca 10%, tím docílíme mnohem větší životnosti, než kdybychom je hluboce vybíjeli. (Řádově desítky tisíc nabíjecích cyklů.)
Další z mýtů je tzv. formátování článků před prvním použití. Ona je pravda, že pokud článek ležel pár měsíců ve skladu tak jeho kapacita klesla např. na 85% jeho max. kapacity. Ale ruku na srdce kdo jsme schopni rozpoznat 15% rozdíl v kapacitě? Nikdo, proto je zbytečné provádět nějaké formátování a rovnou nasadit článek do ostrého provozu a on se používáním během pár cyklů vrátí na svou kapacitu a nemusíme se starat o nějaké formátování, které je jen mrhání časem.
Příště se můžete těšit na samotné nabíjení.
Jeden z největších mýtů o nabíjení je nutnost baterie před nabitím vybít na maximum a potom je začít nabíjet. Toto skutečně provozovat nemusíte! Ve své době obchodníci hodně stavěli na „paměťovém efektu“ NiCd a NiMH baterií. A od té doby to zůstalo dodnes, výrobcům tento mýt vyhovuje a zákazník tomu nerozumí. Jak je to doopravdy?
Ve skutečnosti je tomu tak, že článek má určitou životnost, ta spojována s tzv. nabíjecími cykly. Pokud článek překročí max. počet nabíjecích cyklů teoreticky hodnota poklesne na hodnotu 60% původní kapacity, kterou během používání ztratil. Pokud tedy je max. počet nabíjecích cyklů 500 tak po překročení 500 úplných nabíjecích cyklů se dostaneme na oněch 60% původní kapacity. No a bystřejší si už všimli, ano pokud budu baterie nabíjet jen vybité na polovinu hodnoty dostaneme se na 2x takový počet nabíjecích cyklů. Tedy na oněch 60% se dostaneme mnohem déle. Z toho také vyplívá, že není vhodné a ba dokonce je nebezpečné články hluboce vybíjet, protože tím zkracujeme jejich životnost. Resp. pokud tak nečiníme, životnost prodlužujeme. No a co ten pamťový efekt? Ten ve skutečnosti kapacitě ubírá velmi malé procento maximálně to může být něco kolem 10%. A dá se v podstatě zanedbat vůči ztrátě kapacity způsobenou nabíjecímy cykly jako takovými.
Pro zajímavost uvedu příklad nabíjení článků v družicích na oběžné dráze. Asi uznáte, že měnit baterie v družici není moc jednoduchý úkon a provozovatelé se ho snaží neprovádět. Ale jak na to? Bez nabíjecích článků se na oběžné dráze neobejdeme. Je to realizováno tak, že se baterie nabíjejí, už když jsou vybyty pouze na cca 10%, tím docílíme mnohem větší životnosti, než kdybychom je hluboce vybíjeli. (Řádově desítky tisíc nabíjecích cyklů.)
Další z mýtů je tzv. formátování článků před prvním použití. Ona je pravda, že pokud článek ležel pár měsíců ve skladu tak jeho kapacita klesla např. na 85% jeho max. kapacity. Ale ruku na srdce kdo jsme schopni rozpoznat 15% rozdíl v kapacitě? Nikdo, proto je zbytečné provádět nějaké formátování a rovnou nasadit článek do ostrého provozu a on se používáním během pár cyklů vrátí na svou kapacitu a nemusíme se starat o nějaké formátování, které je jen mrhání časem.
Příště se můžete těšit na samotné nabíjení.
Neděle, 7. říjen 2007
Temešvár 2007
V rámci studia na Elektrotechnické fakultě ČVUT zkráceně na FELu jsme byli nuceni absolvovat sportovní kurz. Samozřejmě jsme se snažili jít cestou nejmenšího odporu, takže jsme si vybrali místo v Čechách a navíc jsme celý kurz pojali jako naši cyklo-akci. O výcvikovém středisku Temešvár jsem napsal pár řádků už v minulosti.
Již v zárodku plánování jak vůbec dostaneme do Jižních Čech naše kola nám České dráhy hodili pod nohy první klacek v podobě zrušení přepravy kol jako zásilek. Nasnadě bylo několik řešení, nicméně nakonec jsme se rozhodli pro přepravu kol v přívěsu taženým osobákem. A z mého pohledu bylo toto řešení z možných variant to nejjednodušší. Ačkoli se realizace v průběhu trochu zkomplikovala požadavkem vézt kola ve stojanu. I když pokud bychom toto věděli na začátku konečné řešení by asi vypadalo trochu jinak. Nicméně snažili jsme se odvézt všechny 4 kola a to se nám také povedlo. Pokud bychom vezli jen tři tak by situace možná vypadla trochu optimističtěji. Ale s tím jsme se vypořádali celkem s úspěchem a nic nebránilo ujetí cca. 250km do obce Temešvár.
Na cestu jsme se vydali ve složení: já, Honza, Jirka a Pavel + řidič pan Moravec. Cesta pro všechny začala po připojení přívěsu před garáží MBP. Nálada panovala výborná, během cesty jsme mluvili o všem možném a myslím, že nám cesta vesele ubíhala vesele. ;-) Drobný zádrhel nastal, až ve chvíli kdy nás navigace hnala po silnicích velmi špatného stavu. (Pššt… já navrhoval cestu kterou mám odzkoušenou, ale pilot i ko-pilot se rozhodli jinak.) Trochu se mi nelíbila snaha pana Moravce negovat veškeré moje příspěvky k obecné debatě. Ale co bych se hádal, navíc když vím, že mám pravdu, že? Nicméně po peripetiích s velmi špatným stavem silnic Jihočeského kraje jsme dorazili do obce Temešvár. Kde úlohu hlavního navigátora převzal Honza, který měl cestu do školícího centra ČVUT perfektně nastudovanou z domova. Po příjezdu na místo nás přivítal maník s řízkem v ruce a slovy: "Klíče mám, ale správce tu bude za 2hodiny." To nás neodradilo, odpojili jsme přívěs a rozloučili se panem Moravcem a jali se čekat na zbytek lidí. A já měl týden na regeneraci zničeného loktu z dveřní „opěrky na ruku“. :-)
Dočkali jsme se… Celý kurz zahájil proslovem pan Rosenfelder, který mě dostal hláškami typu. "Ta voda sice pitná není, ale když ji tady budete týden pít tak se vám asi nic nestane" nebo "Prosím vás, až půjdete z hospody tak nevytrhávejte patníky, místní občané jsou na to trochu háklivý." Následoval výčet místních hospod a proslov skončil.
První sportovní den jsme zahájili výletem do Písku. Myslím, že to bylo docela prima… Jediná věc co mě zarazila, byl počet světelných křižovatek na metr čtverečný. Však po průjezdu asi desáté křižovatky jsme podlehli a Jirka udělal totální botu, když z odbočovacího pruhu jel rovně a zkřížil cestu autu, které bylo velmi benevolentní, a ustáli jsme to bez náznaku nervozity řidiče. Na oběd jsme se stavili v místním fast-foodu, kde jsme si dali hamburger, hranolky a vyrazili jsme se podívat na jihočeské rybníky a řeku Otavu. Ačkoli se mi trochu zdálo, že Honza ani Jirka z toho dvakrát nadšení nebyli. Myslím, že to byl pěkný výlet a za čas na to budou v dobrém vzpomínat. Jediný šrám, který nám utržilo počasí v jinak slunečném dni byla letní přeháňka. Po příjezdu na Temešvár už na nás čekala večeře v podobě schovaného oběda.
Druhý den jsme vyrazili už na menší výlet. Přeci jenom těch 60km bylo na naše lenochy trochu moc. :) Tentokrát jsme vyrazili na hrad Zvíkov a zastavili jsme se i ve Zvíkovském podhradí. Cesta lesem nebyla příliš příjemná obzvláště na mém kole, ale co se dalo dělat. Tentokrát jsme po pár kilometrech dorazili na hrad, který mě mile překvapil svou polohou. Nestál na kopci, jak bych čekal, ale naopak pod kopcem.
Třetí den byl ve znamení orientačního běhu, ve kterém jsme se umístili na pěkném místě. Velmi zajímavý byl pohyb po povápněném poli, snad si to dovedete představit. Navíc nám byla svěřena Anežka, tedy holčička ve věku tuším něco kolem 10ti let. Nicméně s ní jsme naběhali něco přes 30km po lesích.
Čtvrtý den jsme si udělali výlet do Hoštic. Ty asi netřeba představovat. Na oběd jsme se stavili u tří cikánů a dali si řízek a smažák. Tedy v jídelníčku bylo napsáno: řízek Tlustého Josefa nebo smažený sýr Venci Konopníka. Na cestě z5 jsme se stavili v Písku na nákupu a málem jsme vykoupili celý krám, což se později ukázalo jako chyba a po večerech se pořádaly závody v tom, kdo toho víc sní. Jo a to podstatné jsem neřekl, tento výlet už nebyl na kolech. :-)
Pátý den jsme vyrazili sbírat za odměnu kontrolní stanoviště z orientačního běhu. Díky našemu výbornému umístění v běhu nám tato činnost byla po právu přidělena. :)
No šestý den již byl ve znamení odjezdu.
Odjezd byla kapitola sama pro sebe. Když už jsme nasoukali kola do přívěsu tak odvoz přijel s drobným zpožděním. Před samotným odjezdem jsem ještě poznamenal a nevyzkoušíme světla? A dostala se mi odpověď: „Proč? S tím se tady nic nestalo.“ Nakonec jsme je vyzkoušeli a zjistili, že nesvítí vůbec nic ani lampy na autě. Přistoupili jsme tedy k výměně pojistek, což se ukázalo jako dobrý nápad, ale bohužel jsme neměli ani náhradní pojistky ani přípravek na manipulaci s nimi. Takže jsme to páčili kleštěmi a ani po mých urgencích že všechny auta mají tento přípravek ve standardní výbavě se mi dostalo odpovědi něco ve stylu, že tohle není normální auto. Tedy formulace byla trochu jiná. :-) Nakonec jsme ten přípravek samozřejmě našli… Ale nebylo v našich silách závadu opravit. Trochu se mi nelíbil „náš“ přístup. Pojedeme pomalu a snad se nic nestane. Ale co dělat v neděli odpoledne? Nálada v autě zpět byla více než napjatá.
Závěrem bych řekl, že se mi na Temešváru líbilo, nicméně jsem si výlety na kolech představoval trochu jinak, než že každých x kilometrů stojíme a čekáme, až se někdo vykecá do mobilu. Nebo že v první kopci budeme pomalu tlačit. Skutečně jsem si myslel, že jedu s mladými energickými lidmi. No asi jsem nás přecenil. ;-) Trochu mě i mrzí, že jsme se nepodívali na zámek Orlík, ačkoli jsme od něj byli pouhých 40km. Nicméně celkově se mi tamější pobyt líbil a klidně bych ho zopakoval, protože nálada byla výborná a o to šlo!
Již v zárodku plánování jak vůbec dostaneme do Jižních Čech naše kola nám České dráhy hodili pod nohy první klacek v podobě zrušení přepravy kol jako zásilek. Nasnadě bylo několik řešení, nicméně nakonec jsme se rozhodli pro přepravu kol v přívěsu taženým osobákem. A z mého pohledu bylo toto řešení z možných variant to nejjednodušší. Ačkoli se realizace v průběhu trochu zkomplikovala požadavkem vézt kola ve stojanu. I když pokud bychom toto věděli na začátku konečné řešení by asi vypadalo trochu jinak. Nicméně snažili jsme se odvézt všechny 4 kola a to se nám také povedlo. Pokud bychom vezli jen tři tak by situace možná vypadla trochu optimističtěji. Ale s tím jsme se vypořádali celkem s úspěchem a nic nebránilo ujetí cca. 250km do obce Temešvár.
Na cestu jsme se vydali ve složení: já, Honza, Jirka a Pavel + řidič pan Moravec. Cesta pro všechny začala po připojení přívěsu před garáží MBP. Nálada panovala výborná, během cesty jsme mluvili o všem možném a myslím, že nám cesta vesele ubíhala vesele. ;-) Drobný zádrhel nastal, až ve chvíli kdy nás navigace hnala po silnicích velmi špatného stavu. (Pššt… já navrhoval cestu kterou mám odzkoušenou, ale pilot i ko-pilot se rozhodli jinak.) Trochu se mi nelíbila snaha pana Moravce negovat veškeré moje příspěvky k obecné debatě. Ale co bych se hádal, navíc když vím, že mám pravdu, že? Nicméně po peripetiích s velmi špatným stavem silnic Jihočeského kraje jsme dorazili do obce Temešvár. Kde úlohu hlavního navigátora převzal Honza, který měl cestu do školícího centra ČVUT perfektně nastudovanou z domova. Po příjezdu na místo nás přivítal maník s řízkem v ruce a slovy: "Klíče mám, ale správce tu bude za 2hodiny." To nás neodradilo, odpojili jsme přívěs a rozloučili se panem Moravcem a jali se čekat na zbytek lidí. A já měl týden na regeneraci zničeného loktu z dveřní „opěrky na ruku“. :-)
Dočkali jsme se… Celý kurz zahájil proslovem pan Rosenfelder, který mě dostal hláškami typu. "Ta voda sice pitná není, ale když ji tady budete týden pít tak se vám asi nic nestane" nebo "Prosím vás, až půjdete z hospody tak nevytrhávejte patníky, místní občané jsou na to trochu háklivý." Následoval výčet místních hospod a proslov skončil.
První sportovní den jsme zahájili výletem do Písku. Myslím, že to bylo docela prima… Jediná věc co mě zarazila, byl počet světelných křižovatek na metr čtverečný. Však po průjezdu asi desáté křižovatky jsme podlehli a Jirka udělal totální botu, když z odbočovacího pruhu jel rovně a zkřížil cestu autu, které bylo velmi benevolentní, a ustáli jsme to bez náznaku nervozity řidiče. Na oběd jsme se stavili v místním fast-foodu, kde jsme si dali hamburger, hranolky a vyrazili jsme se podívat na jihočeské rybníky a řeku Otavu. Ačkoli se mi trochu zdálo, že Honza ani Jirka z toho dvakrát nadšení nebyli. Myslím, že to byl pěkný výlet a za čas na to budou v dobrém vzpomínat. Jediný šrám, který nám utržilo počasí v jinak slunečném dni byla letní přeháňka. Po příjezdu na Temešvár už na nás čekala večeře v podobě schovaného oběda.
Druhý den jsme vyrazili už na menší výlet. Přeci jenom těch 60km bylo na naše lenochy trochu moc. :) Tentokrát jsme vyrazili na hrad Zvíkov a zastavili jsme se i ve Zvíkovském podhradí. Cesta lesem nebyla příliš příjemná obzvláště na mém kole, ale co se dalo dělat. Tentokrát jsme po pár kilometrech dorazili na hrad, který mě mile překvapil svou polohou. Nestál na kopci, jak bych čekal, ale naopak pod kopcem.
Třetí den byl ve znamení orientačního běhu, ve kterém jsme se umístili na pěkném místě. Velmi zajímavý byl pohyb po povápněném poli, snad si to dovedete představit. Navíc nám byla svěřena Anežka, tedy holčička ve věku tuším něco kolem 10ti let. Nicméně s ní jsme naběhali něco přes 30km po lesích.
Čtvrtý den jsme si udělali výlet do Hoštic. Ty asi netřeba představovat. Na oběd jsme se stavili u tří cikánů a dali si řízek a smažák. Tedy v jídelníčku bylo napsáno: řízek Tlustého Josefa nebo smažený sýr Venci Konopníka. Na cestě z5 jsme se stavili v Písku na nákupu a málem jsme vykoupili celý krám, což se později ukázalo jako chyba a po večerech se pořádaly závody v tom, kdo toho víc sní. Jo a to podstatné jsem neřekl, tento výlet už nebyl na kolech. :-)
Pátý den jsme vyrazili sbírat za odměnu kontrolní stanoviště z orientačního běhu. Díky našemu výbornému umístění v běhu nám tato činnost byla po právu přidělena. :)
No šestý den již byl ve znamení odjezdu.
Odjezd byla kapitola sama pro sebe. Když už jsme nasoukali kola do přívěsu tak odvoz přijel s drobným zpožděním. Před samotným odjezdem jsem ještě poznamenal a nevyzkoušíme světla? A dostala se mi odpověď: „Proč? S tím se tady nic nestalo.“ Nakonec jsme je vyzkoušeli a zjistili, že nesvítí vůbec nic ani lampy na autě. Přistoupili jsme tedy k výměně pojistek, což se ukázalo jako dobrý nápad, ale bohužel jsme neměli ani náhradní pojistky ani přípravek na manipulaci s nimi. Takže jsme to páčili kleštěmi a ani po mých urgencích že všechny auta mají tento přípravek ve standardní výbavě se mi dostalo odpovědi něco ve stylu, že tohle není normální auto. Tedy formulace byla trochu jiná. :-) Nakonec jsme ten přípravek samozřejmě našli… Ale nebylo v našich silách závadu opravit. Trochu se mi nelíbil „náš“ přístup. Pojedeme pomalu a snad se nic nestane. Ale co dělat v neděli odpoledne? Nálada v autě zpět byla více než napjatá.
Závěrem bych řekl, že se mi na Temešváru líbilo, nicméně jsem si výlety na kolech představoval trochu jinak, než že každých x kilometrů stojíme a čekáme, až se někdo vykecá do mobilu. Nebo že v první kopci budeme pomalu tlačit. Skutečně jsem si myslel, že jedu s mladými energickými lidmi. No asi jsem nás přecenil. ;-) Trochu mě i mrzí, že jsme se nepodívali na zámek Orlík, ačkoli jsme od něj byli pouhých 40km. Nicméně celkově se mi tamější pobyt líbil a klidně bych ho zopakoval, protože nálada byla výborná a o to šlo!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
Právě poslouchám...
